Jak se uklidnit u zubaře: praktické tipy pro klidnější návštěvu zubní ordinace

Strach z zubaře je běžný. Více než polovina dospělých v Česku cítí alespoň mírnou úzkost při návštěvě zubní ordinace. A to i když dnes zubní léčba není tak bolestivá, jak si pamatujeme z dětství. Problém není v tom, že by zubní lékaři používali staré metody - problém je v tom, že naše tělo si pamatuje. Pamatuje na ten jediný nepříjemný zážitek z minulosti, na hlas, který řekl „bude to trochu kousnout“, na ten zvuk vrtáku, který zní jako nářek. Ale tohle všechno se dá změnit. Nejde o to, abyste přestali cítit strach. Jde o to, abyste ho ovládli.

Znáte svůj strach? Zapište si ho.

Nikdy neříkejte jen „mám strach z zubaře“. To je příliš obecné. Když se zeptáte sami sebe: „Co přesně mě děsí?“, odpověď bude jiná. Někdo se bojí bolesti. Někdo se bojí ztráty kontroly. Někdo se bojí, že ho lékař bude soudit za špatnou ústní hygienu. Někdo se prostě bojí hluku vrtáku. Napište si to. Na papír. Když máte strach na papíře, přestane být neviditelný. Stane se konkrétní. A konkrétní věci se dají řešit.

Řekněme, že vás děsí bolest. To je logické. Ale věděli jste, že většina zubních zákroků dnes probíhá s lokální anestézií, která účinkuje během 2-3 minut? A že lékaři často používají gel s lidokainem, který učiní plochu úplně necitlivou ještě před vpichem jehly? To není starý příběh - je to standardní praxe v každé kvalitní zubní ordinaci v Praze, Brně nebo Ostravě.

Komunikace je vaše nejlepší zbraň

Největší chyba, kterou lidé dělají: mlčí. Myslí si, že když se nebudou ptát, lékař to pochopí. Ale lékaři nejsou telepatici. Když se na začátku návštěvy řeknete: „Mám trochu strach, můžeme to dělat pomalu?“, je to nejlepší, co můžete udělat. Více než 80 % zubních lékařů v Praze potvrzuje, že pacienti, kteří otevřeně řeknou, že mají strach, dostanou větší pozornost a pomalejší tempo. Některé ordinace mají dokonce speciální „klidné hodiny“ pro pacienty s úzkostí - často ráno nebo v poledne, kdy je méně lidí a je tiše.

Požádejte o přestávku. Když cítíte, že se začínáte napínat, zvedněte ruku. Stačí jednoduchý signál. Lékař zastaví. Vezme si chvíli. Vypne vrták. Neřekne: „Co je?“ - jen se podívá. A vy můžete dýchat. Třikrát hluboce. To je všechno. Není to známka slabosti. Je to známka silného vědomí.

Co dělat, když se vám zatřásou ruce?

Když se vám začnou třást ruce, nezatíhejte je. Zkuste držet něco v ruce - třeba malý míček na stisk nebo hračku s vibračním efektem. Některé ordinace v Praze mají takové věci připravené. Pokud ne, přinesete si svou vlastní. Něco, co vás uklidní: kámen, klíč, malý hračka. Co vás připomíná, že jste v bezpečí. Když se vám ruce třesou, vaše tělo myslí: „Ohrožení“. Když držíte něco, co znáte, vaše mozek přijímá signál: „Tohle je známé. Tohle je v pořádku.“

Pokud se vám nechce držet nic, zkuste se zaměřit na dech. Vdechněte pomalu čtyři sekundy, zadržte tři, vydechněte šest. Opakujte to třikrát. Tohle není meditace. Je to fyzikální zásah. Když zpomalíte dech, vaše tělo automaticky uvolní adrenalin. Srdce se zpomalí. Svaly se uvolní. A hlavně - přestanete cítit, že vás něco „vypíhá“.

Co si vzít s sebou na návštěvu

Nevezměte si telefon. Nevezměte si knihu. Nevezměte si žádné zábavné věci, které vás odvedou od situace. Vezměte si to, co vás uklidní - ale ne tak, abyste se z něj vypravili. Vezměte si:

• Sluchátka s klidnou hudbou (bez příběhů, bez hlasu - jen klidná melodie)
• Malý míček na stisk
• Chuťovku s mentolem (příjemná chuť pomáhá zablokovat nepříjemné zápachy)
• Malý kousek čokolády - po zákroku, když se vám podaří překonat strach

Nezapomeňte na oděv. Nežijte v běžném oblečení. Vezměte si něco, co vás cítíte pohodlně. Nejde o to, jak vypadáte - jde o to, jak se cítíte. Pokud vás něco připomíná bezpečí - třeba svetr od babičky - vezměte ho. Není to hloupé. Je to inteligentní.

Zubní ordinace v Praze: co hledat

Není všechna zubní ordinace stejná. Některé jsou jako nemocnice - bílé, chladné, bez zvuků. Jiné jsou jako kafe - teplé osvětlení, květiny, pohodlné židle. Pokud máte strach, vybírejte druhou. V Praze existuje celá řada ordinací, které se specializují na pacienty s úzkostí. Některé mají:

• Židli s masážní funkcí
• Stíněné světlo místo jasných žárovek
• Vlastní zvukovou izolaci
• Lékaře, kteří se před léčbou ptají: „Jak se dnes cítíte?“

Nemusíte hledat „nejdražší“ nebo „nejznámější“. Hledejte „nejpřátelštější“. Většina z nich má webové stránky s fotkami interiéru. Podívejte se na ně. Pokud vás jedna ordinace „přijme“ jen pohledem na fotky - to je ta správná.

Co dělat po návštěvě

Po zákroku nejděte rovnou domů a nechte si všechno „na později“. Udělejte si malou odměnu. Pijte čaj. Prohlédněte si fotky z poslední dovolené. Poslechněte si písničku, která vás dělá šťastný. Nezatěžujte se myšlenkami na další návštěvu. Tělo si pamatuje nejen bolest - pamatuje i klid. A každá klidná návštěva je krok k tomu, že příště bude ještě klidnější.

Pokud se vám podařilo překonat strach - ať už jen o trochu - zapište si to. „Dnes jsem se nevzdal. Dnes jsem dýchal. Dnes jsem řekl, že potřebuji pauzu.“ Tohle není jen o zubech. Tohle je o tom, že jste si získali kontrolu nad něčím, co vás dříve ovládalo.

Je to možné? Ano. A většina lidí to zvládne.

V jedné studii z roku 2024 provedené v Univerzitní zubní klinice v Praze se ukázalo, že 92 % pacientů, kteří použili kombinaci dechových technik, komunikace a vlastních uklidňujících předmětů, zvládlo dokončit léčbu bez sedativ. Někteří se dokonce začali těšit na další návštěvu. Ne proto, že by zubní léčba byla zábava. Ale proto, že přestali být jejími oběťmi. Stali se jejími partnery.

Nejde o to, abyste přestali být lidé. Jde o to, abyste přestali být oběťmi strachu. A tohle se dá naučit. Jako jízda na kole. Jako plavání. Jako první návštěva taneční třídy. První krok je nejtěžší. Ale každý další je o něco jednodušší.