Jak prasklá zubní sklovina ovlivňuje vaše sebevědomí?

Vnější změny a vnímaný sebeobraz

Je zajímavé přemýšlet, jak se náš vnější výraz ovlivňuje naše sebevědomí. Je to skoro jako když stárneme nejen mimo tělo, ale i uvnitř. Každá vráska, každý flíček kůže, každá šedivějící vlísek - to vše má určitý dopad na naše pojetí sebe sama. A né vždy pozitivní. Ale co takhle něco, co není tak viditelné pro ostatní, ale je na prvním místě v našich myslích? Co takhle prasklá zubní sklovina?

Měla jsem to "štěstí" si tuto zkušenost projít. A mohu vám říci, že to rozhodně není procházka růžovým sadem. Pokud jste měla někdy prasklou zubní sklovinu, víte, o čem mluvím. A pokud jste ji neměla, tak povězte: "Děkuji, univerzum", a doufejte, že vás to minulo.

Dejte mi raději sklovinnou pastu

Dejte si to tak. Máte zubní sklovinu. Víte, že je to ten lesklý, pevný vrch, který chrání zbytek zubu. A očekáváte, že bude pevný a nerozbitný. Ale pak při obědě uslyšíte "CRACK!". A je konec. Vaše sklovina právě praskla. Co teď?

No, jako první bych doporučila místo paniky chvíli na zklidnění. Pamatujte, že nic neřešíte tím, že se začnete děsit. Váš zub nebude vypadávat do pěti minut. A pokud budete ráno vstávat s otokem tváře velkým jako břicho vašeho strýce Jiřího na vánoční večeři, pak běžte k zubaři.

Škoda, že víno neléčí praskliny ve sklovině

Nejde ovšem jen o fyzické nepohodlí. Prasklá zubní sklovina může být i psychologickou zátěží. Představte si, že jste na rande. Představujete se, povídáte, smějete se. A pak si uvědomíte, že máte na jeden zub o kousek méně. Jaké to bude pro nějaké první dojmy? Nebo fotky, na kterých se usmíváte od ucha k uchu, teď mohou vypadat mírně... jiných?

Jde o mikroproměny. Ale i ty mohou ovlivnit naše sebevědomí. Nejen já, ale i mnoho lidí, které jsem potkala, mi řekli, že jejich prasklá zubní sklovina měla na ně psychologický dopad. A i když na to nejste sami, je těžké si představit, jak to může ovlivnit vaši pohodu.

Zubní praskliny jako výzva pro sebeúctu

Pro někoho může být prasklá sklovina jen menší nepříjemnost. Ale pro někoho může být velkou výzvou. Rozhodně to bylo pro mě. Musela jsem se s tím vyrovnat. Musela jsem si přiznat, že i já se měním. Že i moje tělo stárne. Že se věci dějí, přes které nemám kontrolu. Bolest byla jen malá část toho, co jsem cítila. Nejhorší bylo cítit se tak... choulostivě.

V tu chvíli memůže pomoci sklenička vína nebo dobrý film. Je potřeba se podívat na to z jiného úhlu pohledu. Pochopit, že jste stále stejná. Že se vás to nedotkne. Že jste silná. A že se dokážete s tím vyrovnat. Protože vy to zvládnete. Já jsem to zvládla. A pokud se něco takového stane i vám, zvládnete to taky.

Rada na závěr: Usmívejte se, ať se děje co se děje

A tak mi dovolte zakončit na pozitivní notě. Ano, prasklá zubní sklovina může krátce pohnout vašim sebevědomím. Ale nezapomeňte, že je to jen malá část vás. Že stále máte tolik kvalit, které vás dělají jedinečnými. Že stále máte svůj smích, svou radost a svou odvahu. Takže se usmívejte, ať se děje co se děje. Protože vaše sebejistota a sebeúcta nezáleží na tom, kolik máte zubů v ústech.

Protože, jak říká jedna z mých oblíbených citátů: "Největším triumfem je být autenticky SÁM". Takže buďte svými, usmívejte se a nechte své sebevědomí zářit, bez ohledu na to, co se děje ve vašem ústech.